DNA helix - left logo DNA test.CZ - main logo
  titulní strana
  aktuality + archiv
  vize
  produkty
  DNA testy
  FTA karta
  určení otcovství - lidé
  určení mateřství - lidé
  určení příbuznosti
  euroGeeN - výživa
  určení původu - rodokmen
  zábavná genetika
  určení chorob
  FAQ - nejčastější dotazy
  Test NEVĚRY
  ceny testů
  objednávka on-line
  zeptejte se
  slovníček, vysvětlivky
  AQUAGEN - testy
  soukromí a utajení
  volná místa
  laboratoře
  statistiky
  kontakt

   english flag  russian flag

   Advanced Genetics, s.r.o.

slovníček cizích slov a termínů

adenin
alela
prekurzor
antropologie
autosomální
báze
základní pár
pořadí bází
biogeografie
chromozom
clades
sekvence
cytosine
demografie
DNA
DYS
dvojitá spirála
enzym
etnický
exogamní
endogamní
gen
genetická genealogie
genetika
genom
genome project
guanin
haplotyp
různorodost hapoidních typů
haploidní skupina
dědičnost
heterogenní
homogenní
junk DNA
locus (pl. loci)
marker
mikrosatelitní oblast DNA
mitochondrial DNA
MRCA
mtDNA
multiplexing
mutace
nukleová kyselina
jádro
jádro
PCR
polarizace
polymorfismus
populace
omezující enzym
sekvence
chromozóm určující pohlaví
thymin
přenos
chromozóm Y
craniosynostosis
teratogenní prvky
adenin

 druh purinové báze v nukleotidech a nukleových kyselinách. Zkr. A

zpět

alela

 jedna z konkrétních forem genu (u rostlin např. gen pro barvu květu, a. pro modré, červené atd. zbarvení). Má-li daný jedinec ve svém genovém páru stejné alely, označuje se jako homozygot, má-li alely nestejné, jde o heterozygota. Která z obou odlišných alel se projeví, závisí na její dominanci či recesivitě

zpět

prekurzor

 prekurzor – předchůdce. Látka, která předchází tvorbě jiné látky při biochemických pochodech v organismu (srov. syntéza). Např. porfyriny jsou p. hemu, který je součástí krevního barviva. Při poruše syntézy určité látky se p. mohou hromadit a způsobovat onemocnění

zpět

antropologie

 antropologie – věda zabývající se vznikem člověka, jeho vývojem, tělesnými znaky a vlastnostmi, nověji i kulturou.

zpět

autosom

 Jedná se o chromosome který není zapojení do pohlavního určování. Lidská genetická informace obsahuje 46 choromosomů, 22 párů autosomů, číslovaných 1-22, a jednoho párů pohlavních chromosomů X a Y.

zpět

báze

 V souvislosti DNA, jsou to látky Adenin (A), Cytosin (C), Guanin (G) a Thymin (T).

zpět

základní pár

 Dvě komplementární báze spojené hydrogenními pouty, obvykle částmi molekul DNA; Základní pár vzniká mezi (purinem a pyrimidinem) tedy mezi A a T, a také mezi G a C.

zpět

pořadí bází

 Pořadí nukleových bází v molekulách DNA,např. AGTACGTA, atd.

zpět

biogeografie

 Je to věda která se zabýva geografickým rozšířením zvířat a rostlin.

zpět

chromozóm

 vláknitá struktura buněčného jádra, v níž je v podobě DNA obsažena dědičná informace. Člověk má ve svých tělesných buňkách 46 ch. (2 sady po 23 ch., z nichž každá pochází od jednoho rodiče, srov. diploidní, haploidní). Dva z nich jsou tzv. pohlavní ch. (gonozomy), které rozhodují o pohlaví daného jedince (XX u ženy, XY u muže), zbylé ch. (22 párů) jsou tzv. autozomy (totožné u muže i ženy). V pohlavních buňkách (vajíčko a spermie) vznikajících meiózou je ch. jen 23 (jedna sada), tj. 22 autozomů náhodně vybraných z každého z 22 párů a jeden pohlavní ch. (jeden z X ch. ve vajíčku, ve spermii ch. X nebo Y). Ch. lze vyšetřit pomocí cytogenetického vyšetření (srov. karyotyp). Nejlépe jsou ch. patrny v metafázi. Zdvojené ch. (srov. chromatida) jsou spojeny v místě zvaném centroméra (připomínají písmeno „X“). Jednotlivé ch. mají odlišnou velikost a částečně i tvar, což umožňuje ve spojení s dalšími technikami jejich rozpoznání. Na ch. je patrné (vzhledem k centroméře) kratší (p) a delší (q) raménko. Podle polohy centroméry jsou ch. akrocentrické, metacentrické a telocentrické. O mnoha genech je již známo, na kterém ch. a jeho části (lokusu) se nacházejí. Poruchy ch. jsou příčinou některých vrozených nemocí. Získané poškození ch. může být vyvoláno např. zářením (ultrafialovým a ionizujícím). Poruchy ch. jsou spojeny i s některými zhoubnými nádory

zpět

clades (rasa)

 Je to antropologický termín, který se používá pro označení populace, která se oddělila od zbytku svého rodu, a začala se samostatně rozvíjet.Do této skupiny patří: subsaharští Afričané, domorodí američané, indoevropané a východní asiaté..

zpět

sekvence

 sekvence – pořadí, sled (určitých prvků systému). Sekvence bazí v DNA je podstatou dědičné informace, která dále určuje sekvence aminokyselin v bílkovině (její primární strukturu). Stanovení sekvencí se označuje jako sekvenování

zpět

cytosin

 cytosin – 2-hydroxy-4-aminopyrimidin, druh pyrimidinové baze v nukleotidech a nukleových kyselinách. Zkr. C

zpět

demografie

 demografie – vědecká disciplína, která zkoumá počet, složení a rozmístění obyvatelstva, podmínky a zákonitosti jeho vývoje. Významným předmětem demografie je reprodukce obyvatelstva, což je neustálá obměna humánních populací v důsledku rození a umírání. Jednou ze základních metod demografie je demografická statistika

zpět

DNA

 DNA (DNK) – angl. zkr. deoxyribonukleová kyselina. Druh nukleové kyseliny, která je základem dědičné informace (viz gen, chromozom). U eukaryotů je uložena převážně v jádře buňky (malé množství též v mitochondriích). Je tvořena dvěma dlouhými řetězci navzájem spirálovitě obtočenými, jejichž základními stavebními kameny jsou nukleotidy lišící se přítomností čtyř různých bazí, jejichž jedinečné seskupení v řetězci je podkladem informace v DNA uložené (viz genetický kód). Jde o adenin (A), guanin (G), cytosin (C) a thymin (T). Oba řetězce jsou navzájem doplňkové – komplementární (na základě zcela přesného párování bazí mezi řetězci pomocí vodíkových můstků: A tvoří pár s T, G s C), a tak po rozvinutí je ke každému ze samostatných řetězců možné utvořit řetězec nový, zcela totožný s původním (replikace). To je základ množení a zachování dědičné informace. Zároveň se podle tohoto vzoru tvoří molekuly RNA (viz transkripce), které se podílejí na přenosu a dalším zpracování této uložené informace. Srov. cDNA, dsDNA, ssDNA (deoxyribonucleic acid)

 Nukleové kyseliny společně s bílkoviny považujeme za nejvýznamnější složky živých soustav. V jejich molekulách se uchovává dědičná informace buňky a jejich prostřednictvím se přepisuje do specifické struktury bílkovinných molekul. Nukleové kyseliny se nacházejí v buněčných jádrech. Později však byla zjištěna přítomnost i mimo buněčná jádra.

Jediná buňka lidského těla obsahuje přes 2m dlouhý řetězec kyseliny DNA. Ten je uložen v jádře o průměru pět tisícin milimetru. Zde jsou uloženy veškeré informace pro vytvoření lidské bytosti. DNA řídí a udržuje při životě celý organismus vydáváním pokynů buňce pro vytváření základních molekul bílkovin. Dlouhé molekuly této kyseliny jsou uloženy v chromozómech. Tvoří funkční jednotky - geny, které na sebe více nenavazují. Každý chromozóm je složen z jedné dlouhé molekuly DNA mnohonásobně svinuté a obalené bílkovinnou složkou. Geny jsou krátké úseky DNA nesoucí konkrétní informace pro strukturu určitého znaku či vlastností. Celý soubor genů je označován jako genom a každá buňka organismu nese nejméně jednu kopii základního informačního souboru. Pokud se buňky nedělí jsou chromozómy uloženy jako dlouhá vlákna uvnitř jádra buňky. Když se však dělí zkracují svou délku a v mikroskopu jsou viditelné jako krátké tyčinky.

Kód informace DNA pro vytváření bílkovin je velice prostý a jednoduchý. Genetická abeceda má jen čtyři písmena. Tyto písmena jsou : A, T, G, C - podle počátečních názvů jejich heterocyklických sloučenin. Tyto sloučeniny jsou : {ADENIN (A), GUANIN (G)} - purinové báze, {THYMIN (T), CYTOSIN ( C)} - pyrimidinové báze. Mimořádnou funkci má kyselina adenosintrihydrogenfosforečná (ATP), která je primárním zdrojem energie v buňce. Při hydrolytickém odštěpování molekuly kyseliny trihydrogenfosforečné se uvolní značné množství energie.

Nukleosidy – sloučenina vzniklá spojením purinové nebo pyrimidové báze glykosidovou vazbou se sacharidem (adenosin, guanosin, cytidin, uridin a thymidin)

Další stabilizující prvky dvoušroubovice DNA

- van der Waalsovy síly mezi sousedními bázemi
- vytváření iontových a hlavně pak vodíkových vazeb

Každé vlákno DNA je tvořeno dvojitou šroubovicí z řetězce chemických jednotek navzájem spojených dohromady. Samotná šroubovice je tvořena cukry, hlavně pak D - ribozou. Pořadí jednotlivých po sobě jdoucích bází v řetězci DNA tvoří genetický kód. Tři po sobě jdoucí písmena tvoří jedno genetické slovo - kód pro jednu aminokyselinu stavební látku bílkovin. Např. slovo GUC je pro aminokyselinu valin. V jednotlivých slovech se mohou opakovat písmena. Pořadí slov v řetězci DNA musí být přesně přeneseno do pořadí v řetězci aminokyseliny, která pak dále tvoří bílkovinu. Každá z 20 nezbytných aminokyselin důležitých pro život je vázána na některé z možných třípísmenových slov. Další slova tvoří ukončení jako tečka za větou. Gen si lze proto představit jako napsanou zprávu obsahující několik desítek tisíc písmen, které popisují jak má daná bílkovina vypadat. Průměrná bílkovina je složena z řetězců z několika set aminokyselin. V DNA je zapsán příběh života už pro ty nejmenší a nejméně potřebné bakterie. V pořadí nukleotidů v DNA je zapsána dědičná informace buňky. Počet kombinací jednotlivých bází a jejich kódu pro bílkoviny je nekonečný, DNA proto představuje stálý informační soubor buňky a nikdy neopouští jádro. Jeho hlavním a nejdůležitějším úkolem je udržovat a pečovat o genetickou informaci před poškozením či nevhodných a špatným přepsáním v nezměněné podobě z buňky do buňky generace po generace.

Zdroj: http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/

zpět

dvojitá spirála

 tvar dvou linií molekuly DNA, které se proplétají a nakonec spojí v jednu.

zpět

enzym

 enzym – bílkovina, která je v malém množství schopna výrazně urychlit (katalyzovat – „biokatalyzátor“) průběh určité biochemické reakce nebo děje (srov. substrát). Takový děj by bez e. probíhal jen velmi pomalu či prakticky vůbec neprobíhal. Enzymů je v organismu řada a jejich funkce je nezbytná pro správnou činnost orgánů. E. se podílejí na metabolismu, mají význam pro trávení (viz digesce), srážení krve, obranu organismu proti infekci atd. Každý e. je specializován pro určitou funkci. E. jsou obv. velmi citlivé na působení zevních vlivů (teplotu, kyselost, některé jedy) a řada z nich ke své činnosti vyžaduje ještě přítomnost další látky – koenzymu (kofaktoru), kterým je často některý z vitaminů (zejm. skupiny B) nebo stopový prvek. Vzniká tak kompletní holoenzym. Některé e. vznikají z proenzymu. Některé e. existují v aktivním i neaktivním stavu, přičemž aktivace se dosahuje např. jejich fosforylací. Porucha e., často dědičná, je podstatou některých metabolických nemocí (enzymopatie). E. se využívají i v léčbě (enzymoterapie). Aktivitu některých e. lze stanovit rovněž v krvi (séru) v rámci biochemického vyšetření; jejich aktivita v krvi může být zvýšena při některých onemocněních (aminotransferázy se do krve zvýšeně uvolňují z jater při jejich poškození, např. virové hepatitidě, a jejich aktivita v krvi je proto zvýšena). Intracelulární e. působí uvnitř buňky, mimo buňku působí extracelulární e. Konstitutivní e. jsou organismem resp. buňkou vytvářeny vždy, induktivní e. vznikají pouze za přítomnosti pro ně specifického substrátu. Názvy e. končí většinou koncovkou -áza (v chemickém názvosloví -asa). E. se dělí na několik skupin (srov. EC klasifikace). Oxidoreduktázy katalyzují oxidoredukční reakce, transferázy katalyzují přenos různých funkčních skupin, hydrolázy katalyzují hydrolytické štěpení substrátu, lyázy katalyzují nehydrolytický rozklad, izomerázy ustavují rovnováhu mezi dvěma izomery, ligázy katalyzují syntézu dvou složek s dodávkou energie z rozkladu ATP

zpět

etnický

 Týká se velkých skupin lidi, které se třídí podle barvy kůže, náboženství,jazyků a pod.

zpět

exogamní

 Sňatek mimo specifickou skupinu, který je vyžadován zákony či místními zvyky. Zde myšleno jako odkaz na mísení genů s jedinci vně skupiny.

zpět

endogamní

 Sňatek uvnitř specifické skupiny, který je vyžadován zákony či místními zvyky. Zde myšleno jako odkaz na mísení genů uvnitř skupiny.

zpět

gen

 GEN – zkr. gentamicin gen – základní jednotka dědičné informace tvořená úsekem DNA a uložená na chromozomu. Na základě této informace vzniká zcela určitá bílkovina nebo molekula RNA, plnící specifické funkce (enzymy řídící metabolismus, stavební bílkoviny buňky, bílkoviny regulující různé děje v buňce včetně ovlivňování jiných genů, hormony, protilátky atd.). Poškození g. (mutace) způsobí poruchu či absenci těchto funkcí. Člověk má ve všech svých buňkách (s výjimkou buněk pohlavních) jeden pár od každého g. (od každého z rodičů jeden). Počet g. člověka se v současnosti odhaduje na cca 50000. Každá buňka těla obsahuje všechny g., ale jen část z nich využívá

zpět

genetická genealogie

 genealogie – rodopis, historie původu jedince či rodiny, zobrazuje se genealogickým schématem – rodokmenem. V genetickém poradenství rodokmen zachycuje výskyt a přenašečství určité dědičné choroby. Sestavení takového schématu může objasnit způsob dědičnosti dané nemoci a určit ev. riziko jejího přenosu na nové potomstvo.

zpět

genetika

 věda studující zákonitosti a mechanismy dědičnosti. Lékařská g. se mj. zabývá studiem dědičnosti lidských chorob a možnostmi jejich prevence (viz genetické poradenství). Mohutný rozvoj zaznamenala zejm. v posledních letech využitím metod molekulární biologie .

zpět

genom

 genom – soubor všech struktur nesoucích genetickou informaci ve formě DNA. Je tvořen chromozomy uloženými v buněčném jádře. Zatímco genotyp znamená především dědičnou informaci, termín g. zdůrazňuje strukturní základ genetické informace .

zpět

projekt genom

 Výzkum, cílem kterého je zmapování některých nebo i všech genomů v organismu. Tim se buduje nová budoucnost pro genetiku a genetický výzkum celkově.

zpět

guanin

 2-amino-6-hydroxypurin, druh purinové báze v nukleotidech a nukleových kyselinách. Zkr. G.

zpět

haplotyp

 Haplotyp Vaší DNA je skupina 16 čísel (při použití 16 znakového markeru), kde každé číslo reprezentuje Vaši alelu odpovídající řetězci markeru. Dva či více haplotypů mohou být porovnány jako kontrola pro genetickou příbuznost.

 Existuje mnoho haplotypů, které se nachází v různých lidských populacích. Jejich databáze je veřejně dostupná na www.yhrd.org, kde lze porovnat různé haplotypy.

zpět

různorodost haplotypů

 Rozsah jedinečnosti zvláštních haplotypů v určité populaci.

zpět

haplo-skupina

 obsahující jen jednu sadu chromozomů. Haplo-skupiny jsou u člověka pohlavní buňky (gamety – vajíčka, spermie) vznikající meiózou. Jejich vzájemným spojením (oplodněním, koncepcí) vzniká opět diploidní buňka se dvěma páry chromozomů .

zpět

dědičnost

 dědičnost – přenos znaků a vlastností (včetně chorob) z jedince na jeho potomky. Podstatou d. jsou geny tvořené deoxyribonukleovou kyselinou (DNA), která je ve formě chromozomů uložena v jádře každé buňky, včetně buněk pohlavních (vajíčka, spermie). Ty svým splynutím dávají vznik novému jedinci, který tak obsahuje polovinu dědičné informace od každého z rodičů. To, zda se daný znak či choroba u potomstva projeví, záleží na řadě dalších faktorů, zejm. typu d. (autozomální, gonozomální, dominantní, recesivní, polygenní), Mendelových pravidlech určujících míru pravděpodobnosti pro dědění některých znaků (chorob), popř. na vlivu zevních faktorů. D. studuje genetika a pro lékařství má význam genetické poradenství.

zpět

heterogenní

 heterogenní – různorodý, nestejnorodý. Opak: homogenní

zpět

homogenní

 stejnorodost, z fyzikálního hlediska jde o fyzikálně identifikovatelnou jednotnost vlastností soustavy (tělesa) ve všech jejích bodech.

zpět

junk DNA

 Většina DNA v naším těle je nazývána "junk DNA" (odpadní DNA). Je to nekódující DNA (nevytvaří proteiny) a proto je obtížné zkoumat její lékařskou funckci, ale dle dosavadních zkušeností je zřejmé, že i junk DNA je zapojena do genetické výbavy buňky.

zpět

locus (pl. loci)

 latinsky místo (viz. marker).

zpět

marker

 Také nazývaný locus, označuje konkrétní známé umístění genu v chromozómu. Pro DNA testy se obvykle používá minimálně 16 těchto značek.

zpět

mikrosatelitní oblast DNA

 viz. STR marker

zpět

mitochondriální DNA

 kruhová DNA uvnitř mitochondrií. Genetické informace uložené v mitochondriální DNA. Tímto způsobem se přenášejí některé vzácné genetické choroby (např. poruchy sluchu či zraku) se značnou variabilitou klinických projevů (předpokládá se, že ne všechny mitochondrie musí obsahovat mutovanou DNA).

zpět

MRCA

 The Most Common Recent Ancestor - nejvíce shodný předek mezi dvěma lidmi. Napřiklád pro dva bratrance jejich společný dědeček je MRCA. Jsou-li to oba muži, znamená to, že si rozdělili mezi sebou jeho Y-chromosom.

zpět

mtDNA

 viz. mitochondriální DNA.

zpět

mnohonásobná reakce

 Je to metoda PCR, která využívá "koktejl" chemikálii, které napomáhají k tomu, že mnoho různých úseků DNA může být současně kopirováno nebo označováno "markery".

zpět

mutace

 mutace – 1. změna genetické (dědičné) informace na úrovni DNA týkající se buď genů, nebo celých chromozomů. Podle místa, které je zasaženo, může či nemusí ovlivňovat funkci buňky a organismu. Vzniká samovolně (význam ve vývoji druhů), nebo je způsobena zevními faktory – mutageny (chemické, fyzikální nebo biologické vlivy). Závažná m. může vést k zániku buňky, k poruše její funkce a někdy též k jejímu zhoubnému bujení (viz kancerogeny). M. zasahující pohlavní buňku může být přenesena na potomstvo. Mutací určitého genu je způsobena řada dědičných nemocí, např. albinismus, fenylketonurie, hemofilie aj. Předávání takto mutovaného genu se řídí příslušnými pravidly dědičnosti (srov. dominantní, recesivní, Mendelova pravidla). Nové metody molekulární biologie jsou významné v diagnóze m. a v budoucnu se mohou uplatňovat i při jejich léčbě (srov. genová terapie) 2. přeměna hlasu v období puberty, nápadná u chlapců v souvislosti s růstem hrtanu .

zpět

nukleová kyselina

 DNA je nukleovou kyselinou. která je tvořená dlouhou proplétajicíse dvojitou sprirálou nukleidů.

zpět

jádro

 jádro 1. buněčné jádro; část buňky, v níž je uložena dědičná informace, tj. chromozomy obsahující DNA. 2. nervové jádro; seskupení nervových buněk (šedé hmoty) v určité oblasti mozku a míchy (srov. ganglion).

zpět

PCR

 PCR – angl. zkr. polymerázová řetězová reakce; jedna z metod molekulární biologie, umožňuje mnohonásobné zmnožení určitého úseku DNA i z jejího nepatrného množství (v podstatě z jediné molekuly). DNA pak může být využita k dalšímu zkoumání. V lékařství se užívá např. v genetice a k diagnóze některých infekčních nemocí. V mikrobiologii se běžně využívá např. v diagnostice Chlamydia trachomatis, gonokoků, mykobakterií (M. tuberculosis komplex, M. avium komplex), HIV (používá se jen v referenčních laboratořích), viry hepatitidy B a C, v blízké budoucnosti lze očekávat další rozšíření komerční dostupnosti (např. enteroviry, cytomegalovirus, herpetické viry, borrelie, EBV). Uplatňuje se i v kriminalistice, antropologii, genealogii, archeologii apod.

zpět

polarizace

 polarizace – proces, při němž tělesa původně elektricky či magneticky neutrální získávají elektrické či magnetické vlastnosti (dielektrická p., magnetická p.). Základní stav na membránách živých buněk, kdy je vnitřek buněk záporný proti okolí. Vzniká v důsledku rozložení iontů na obou stranách membrány. Pro vznik p. jsou důležité vlastnosti membrány, zejm. její různá propustnost pro různé ionty (dobrá pro kalium, špatná pro natrium, nepropustná pro bílkoviny). Hodnota napětí ve stavu p. se označuje jako klidový potenciál. Ten je u různých buněk různý, např. u červených krvinek je nízký (5–10 mV), vysoký je u dráždivých buněk – tj. nervových, a svalových (80 mV a více). P. umožňuje vznik akčního potenciálu, šíření impulsu a vlastní funkci těchto buněk.

zpět

polymorfismus

 polymorfismus – mnohotvarost; vlastnost látky spočívající v možnosti výskytu v různých formách (u prvků alotropie). U DNA vlastnost úseku mít více než jednu podobu v daném umístění. Alternativní stavy jednoho úseku DNA jsou nazávány alelami.

zpět

populace

 populace – 1. obyvatelstvo určitého území nebo jinak vymezená skupina lidí na určeném území v určeném čase. Výskyt vrozených vývojových vad v populaci. 2. skupina jedinců (organismů), buněk určitého druhu vyskytující se v určité době v určité oblasti. Populace nádorových buněk.

zpět

restrikce - ukončující enzym

 Protein, který rozeznává určitou krátkou sekvenci nukleotidů a zkracuje (ukončuje) v takovém místě řetezec DNA. Bakterie obsahují asi 400 podobných enzymů, které dokáží rozpoznat více než 100 typů ukončovacích sekvencí.

zpět

sekvence

 sekvenování – stanovení pořadí (sekvence), obv. ve smyslu s. DNA nebo proteinu, tj. stanovení přesného pořadí jednotlivých bazí či aminokyselin v určitém úseku.

zpět

pohlavní chromosomy

 X a Y - chromosomy. Chromosomy jsou zapojeny do určování pohlaví. Ženy mají dva chromosomy X, a muži mají jeden X a jeden Y. Tento Y chromosome se vyskytuje pouze u mužů.

zpět

thymine

 Určen dle písmene T, má pyrimidinovou bázi. Jedna ze 4 základních molekul DNA.

zpět

přenos

  Narození chlapečka je efektivním příkladem přenosu chromozomu Y.

zpět

Y-chromosome

 Y chromozom – jeden ze dvou pohlavních chromozomů (gonozomů), který je rozhodující pro vznik mužského pohlaví. .

zpět

Craniosynostosis

 Normální lebka je tvořena několika pláty kostí oddělených švy. V průběhu růstu dítěte se pláty lebečních kostí vyvíjí a až následně švy zpevní pláty kostí do uceleného útvaru zvaného lebka.

Craniosynostosis je poškození, kdy švy zpevní lebeční pláty příliš brzy a způsobují pak problémy dále rostoucím lebečním kostem. Předčasné zpevnění lebečních švů může mít za následek tlak uvnitř hlavy na růst lebky a následný nesymetrický rozvoj.

Více informací na těchto odkazech:

CHW Children Hospital and Health system
Dětská plastická chirurgie


zpět

teratogenní prvky

teratogenní je odborný lékařský výraz z řečtiny, znamenající doslova vytvoření zrůdy. Postupně se výraz začal používat pro prvky s vlivem na abnormální rozvoj embrya v období těhoteství, který obvykle způsobuje fyzické postižení plodu.

Existuje množství teratogenních prvků, jako např. dietylstilbestrol a thalidomid. Virus Rubella (German measles) je také teratogenní , stejně jako požívání větších dávek alkoholu v období těhotenství. Některé léky na léčbu akné (např. Accutan) obsahují aktivní prvek isotretinoin (13-cis-retinoická-kyselina), který je silným teratogenem. I pouhé jedno balení způsobuje vážná vrozená postižení. Informujte se proto vždy u vašeho lékaře, zda vámi užívané léky neobsahují teratogenní prvky a v každém případě se vyvarujte jejich užívání v období těsně před a v těhotenství. Tyto informace by též měly být součástí příbalového letáku.

Teratogenní účinek má například i radioaktivní záření či jiný pobyt ve škodlivém prostředí (zplodiny, přízemní ozón aj.)

zpět

odpovědi na zaslané dotazy >>



Licence Creative Commons
DNAtest.CZ, jejímž autorem je Advanced Genetics, s.r.o., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko .